Uherské Hradiště, Napajedla, Luhačovice, online
L 2,1-14
Vánoční evangelium v Lukášově podání začíná líčením poměrů oné doby. Jsme jaksi mechanicky zvyklí slýchat tento text, takže nám možná ani nedochází, jaká hrůza tehdy panovala. V oněch dnech bylo vše na pendrek. Mluví se tu o nařízení od císaře Augusta. To není žádný židovský Augustus ben Jehuda, ale římský císař Augustus, který ovládl celý tehdejší kulturní svět a teď vydává nařízení – a nařízení vladařů nebývají nijak příjemná, to víme. A ještě ke všemu jde o soupis lidu, což také nevěstí nic dobrého. Jakmile se někdo dostane do evidence, bude muset platit daně. Už nejenom Bohu do jeruzalémského chrámu, ale ještě i císaři. Aby žrát nemohl. Však hned následující text potvrzuje, oč jde – jde o majetkový soupis. Ale přesouvat se musí všichni. A ten Quirinius také není zmíněn jen tak nahodile. To byl chlapík, který měl mít na starosti transformaci Judska na římskou provincii. Všechny známky samostatnosti se mají zrušit a nahradit jasně definovanou úřednickou strukturou, která bude pod mocí Říma. Jestli ono nám to něco nepřipomíná i v našich poměrech. Ať českých nebo světových.
Kdybychom snad stále neměli jasno, na koho tvrdě dopadne císařské poručení, pak další text to jasně poví: Na ty chudé a nuzné. Každý se má dát zapsat v městě svého původu. To se lehce řekne. Ještě ti, jejichž rodina seděla celý život na zadku a nikam se nepohnula. Nebo ti, co si mohli dovolit najmout povozy tažené zvířaty. Jenže co takový Josef s Marií, kteří bydleli sice v Nazaretu, ale Josef pocházel z dávného, a dokonce slavného rodu Davidova z Betléma. Byl mu sice jeho původ v oné době platný jako mrtvému zimník, ale tak jak tak – do Betléma se musel vydat. A jeho žena pěkně s ním. Těhotenství netěhotenství.
Znáte ale samozřejmě zákon schválnosti. Musíte někam vyrazit, vůbec se vám nechce, považujete to za největší hloupost na světě, dokonce za zvůli imperialistických Římanů, ale co navíc – cestou začne porod. A ten neodložíte. Jdete se sčítat dva, ale ani se nenadějete a jste tři. Základní výbavu s sebou máte, protože tušíte, že se to může stát. Ale možná jste si mohli říkat – seženeme nocleh, budeme někde v bezpečí, ale místo toho všude lidí a lidí, noclehy vyprodané, nakonec zbyl jen ten krmelec pro dobytek.
Toto je jedna strana příběhu. Politické temno, těžká osobní situace, doslova spiknutí okolností. Všechno špatně. Opravdu všechno?
A to je ta druhá část věci. Druhý pohled. Obrácená strana mince. Jakýmsi pastýřům, kteří u Betléma hlídali svoje stáda se zjevuje anděl. Leknou se, bojí se, ale anděl je uklidňuje a zvěstuje jim radost. A ne jenom jim. Radost, o které mluví má být pro všechny. Narodil se Spasitel, narodil se Mesiáš, řecky Kristus, ale oni tam řecky nemluví. Mesiáš, Mašíjah se narodil. Úplně slyšíme pastýře, jak jsou z toho v šoku, jak se překřikují, jak se doptávají. Asi padne i ta otázka – a kde, a jak ho poznáme? Toto vám bude znamením, naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. A pastýři jsou úplně u vytržení, najednou jsou součástí velké nebeské bohoslužby. Všude samí andělé, samé nebeské zástupy, ony Hospodinovy cevaot, šiky, oddíly Boží. A samé provolávání slávy Bohu a vyhlašování pokoje pro zem. Nádhera a krása.
Vidíte ten kontrast. Marie a Josef v zoufalství položili své dítě do jeslí se slámou. Bída, špína, podmínky nevhodné a nehodné i toho nejobyčejnějšího člověka. A pro jiné jde o znamení narození Mesiáše. A něco je ještě víc podstatné. Narodil se mimo vládnoucí kruhy. Ať ty římské nebo židovské. Není na císařském dvoře s Augustem, není v paláci s Quiriniem, není v paláci s Herodem. Mohl být v klidu v Nazaretu, ale místo toho je na slámě v Betlémě. V malé judské díře, která má léta své největší slávy dávno za sebou. Ale právě tady se děje spása světa. Tady to začíná, byť bude trvat ještě roky, než se vše naplní.
Tohle je opravdu radostné evangelium. Tohle nás může potěšit. Obzvlášť v naší době, kdy se to kolem nás hemží celou bandou Augustů a Quiriniů. Jeden by chtěl Ukrajinu a celou střední Evropu, druhý by chtěl Grónsko, další chce opravovat a umravňovat svého ministra, jiný zase umí pouze papouškovat cizí názory, ještě další neumí ani česky. Hlupák vedle hlupáka. A víme, jak to dopadne, když slepý vede slepého. Oba spadnou do jámy. To říká Ježíš. Vždycky ale uprostřed té největší bídy a zmaru pučí Boží spása. Kolikrát to nevypadá. Je to bídné, slabé, nenápadné. Je to něco přehlédnutelného. Mocichtiví tomu ani nevěnují pozornost, protože jsou opilí svou mocí a svou silou. Jen psychopati Herodova střihu pátrají, protože trpí stihomamem, že je někdo připraví o vládu. A vlastně mají pravdu. Ježíš je jinší Pán než nějaký pozemský vladař. Má nás lidi rád. Nestojí o nás jen proto, abychom mu dali ve volbách hlas. Nesleduje svoje zájmy, ale zájmy všech lidí. On chce všechny zachránit, chce dát radost, která bude pro všechen lid. Bůh, náš Pán na nás nevymýšlí nějaké habaďůry, neposílá nás nesmyslně na druhý konec země, abychom mohli platit vyšší daně. Nesnaží se nás zmocnit, využít nás. Děťátko v plenkách. Ale co z toho nakonec je. Herodes, mrtev. Augustus, mrtev. Quirinius, mrtev. Ale Kristus žije a my s ním. Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi. Bůh v nás má zalíbení. Ať si tohle vánoční vědomí neseme do všech dní, které žijeme. Kéž jím poměřujeme události, které se dějí. Kéž Kristem a jeho láskou poměřujeme všechny, kdo nám chtějí vládnout a všechno, co se nás chce zmocnit. Amen.