Uherské Hradiště, Luhačovice + online
2Pt 1,16-21
Nedali jsme se vést vymyšlenými bájemi, ale zvěstovali jsme vám slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista jako očití svědkové jeho velebnosti. 17 On přijal od Boha Otce čest i slávu, když k němu ze svrchované slávy zazněl hlas: Toto jest můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. 18 A tento hlas, který vyšel z nebe, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na svaté hoře. 19 Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. 20 Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti. 21 Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.
Nenechat se vést vymyšlenými bájemi. Jak aktuální slovo pro naši dobu, v níž jsou schopni říct vysocí představitelé států, že nesmysl, který vypustili z úst je alternativní pravda. Neexistuje nic takového jako alternativní pravda. Je buď pravda nebo lež. Rozum nebo šílenství. Realita nebo báje. Nic na tom nemění ani skutečnost, že jsme si v současné době vědomi toho, jak může být složité se pravdy dobrat. To ovšem neznamená, že někdo může přijít a jednoduše říct – já to vidím takhle. Může to udělat, ale jeho řeč zůstane báchorkou, nesmyslem či lží přesně do té doby, než se vše potvrdí.
Jak lákavé bylo v každé době sednout na lep různým lživým prorokům a zvěstovatelům nějakého zvláštního osobního evangelia, které ovšem s pravým evangeliem Ježíše Krista nemá nic společného. Začátek křesťanského věku byla doba, v níž kvetl zájem o tajemné východní nauky. Šířila se gnóze. Mezi lidmi rezonovala různá náboženství. Proto se také úspěšně šířilo i křesťanství. Ale nešířilo se samo. Oněch bájí bylo vedle něho dostatek. Proto je důležité sdělit čtenářům, co je základem křesťanského přesvědčení. O co se opíráme. „Slavný příchod našeho Pána Ježíše Krista.“ Křesťanské víra je proto „křesťanská“, protože je opřená o Krista. Jsme „Kristovci“. Nikoli jen lidé pokřtění. Pokřtěný může být člověk i křtem Janovým, to známe i z Bible. Ale být kristovcem znamená důvěřovat Ježíši Kristu, počítat s ním, protože přišel na tento svět.
Proč může apoštol mít jistotu, že jeho slovo je pravdivé, zatímco jiní zvěstovatelé přinášejí báje? Vysvětlení je prosté. Na počátku celého řetězu svědků o Kristu jsou očití svědkové. Tohle není jen takové obecné slovo. Znamená, že konkrétní lidé mohou dosvědčit pravdivost celé události. Navíc Kristův příchod nedosvědčuje jeden člověk, ale očití svědkové. Alespoň dva či tři. A to je jak víme i zárukou pravdivosti při soudním projednávání v té době a v té oblasti. Avšak není to všechno. Vedle dosvědčení ze strany lidí je tu i Boží kulaté razítko. Apoštol připomene události, kdy sám Bůh sdělil lidem, že Ježíš je Kristus. Věta „Toto je můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení“ zazněla s mírnou obměnou při Ježíšově křtu v Jordánu. A zazněla i při proměnění na hoře. Dvakrát potvrzeno z Boží strany. Navíc, jak apoštol pokračuje se tím vším potvrzuje prorocké slovo. Takže nejde o něco, co by přišlo jako blesk z čistého nebe. Na příchod Mesiáše se čekalo a v Ježíši se vše naplnilo.
V druhé části přečteného a vykládaného textu se potom řeší, jak to vlastně s tím zvěstovaným slovem je. Ono není nějaké efektní a superpřitažlivé na první pohled. Apoštol nás ubezpečuje, že je dobře, když se ho držíme, ale přirovnává ho ke svíci v temném místě. Není to reflektor. Není to oslnivá záře. Svíčička, která se mihotá ve tmě a dává směr pro opatrnou chůzi. Teprve později přijde jasný den a jitřenka nám vzejde přímo v srdci. Onen jasný den je ovšem až opravdu onen den. Navzdory všem událostem, které se v Ježíši Kristu staly, navzdory zprávě o vzkříšení, přesto my vidíme jen mihotavé světlo svíčky. Rozbřesk je teprve před námi. Což je ale zcela v souladu s tím, co se očekává, v co věříme.
Apoštol zakončuje tuto pasáž slovy o tom, jak vznikají proroctví v Písmu. Ne z vlastní vůle, ne z vlastního pochopení. Z popudu Ducha svatého mluvili lidé poslaní od Boha. Nepochybně také porozumění je dílem Ducha svatého. Různí lžiproroci a zvěstovatelé vymyšlených bájí se opírali o svou fantazii o svůj pocit, o své nápady, o potřebu stát se zajímavými, o potřebu vydělat na tom, o potřebu obelhávat druhé, zneužívat cizí důvěřivost. Apoštolové byli jiní. Snažili se poctivě prokousat k pravdě. Srovnávali to, co sami prožili s Ježíšem Kristem se slovy Starého zákona. Drželi se světla pravdy, ale očekávali ještě jasnější světlo na konci časů. Doptávali se Ducha svatého na správné pochopení. Zápasili o výklad. Možná tohle všechno není nepodobné tomu, co se dodnes v slušnějších církevních společenstvích děje. Nečteme přece Písmo ledabyle. Nedáme hned na první dojem. Ptáme se, co nám tím chce Bůh říci. Nebereme v potaz především vlastní nápady a myšlenky, ale hledáme myšlenky Boží. Jsme ovšem jen lidé, obyčejní a chybující. Proto ke slušnému křesťanskému bontónu patři i schopnost korigovat své poznání. Přijmout i novou interpretaci určitých míst, pokud naznáme, že více odpovídá Duchu Božímu. Protože nejde o to, co si myslíme my, ale co nám chce Duch svatý sdělit.
Aj, kéž by takto uvažovali všichni nejen v církvi. Jak by se hodilo, kdybychom všichni uměli podrobit různé výroky, které se v naší blízkosti objeví kritickému myšlení. Jak potřebné to je v naší době, kdy nás chce obelhat tolik lidí. Kolikrát už každému z nás někdo volal s tím, že jsme vyhráli a máme sdělit číslo účtu, abychom mohli výhru obdržet. Kolikrát už nám přišlo oznámení, že máme přeplatek u VZP a máme si zažádat o vrácení. Kolikrát se nám objevila na WhatsAppu zpráva o tom, že náš známý potřebuje nutně půjčit peníze. Kolikrát zazvonili nějací šmejdi u dveří starších osamělých lidí se záměrem dotyčného okrást. A kolik se vedle těchto ekonomických uzurpátorů na nás obrací manipulátorů názorových se sděleními typu – Rusko se brání proti Ukrajině, která si začala. Očkování je nebezpečné a mRNA vakcíny způsobují rakovinu. Neziskové organizace požírají jen naše peníze. Ukrajinci jsou zdrojem samých problémů a stát na ně doplácí. A kolik bludů se šíří do světa za užití umělé inteligence, kdy třeba vidíte známou tvář, jak zcela reálně promlouvá a říká věci, které vám k dotyčnému vůbec nepasují.
Nedejme se vést vymyšlenými bájemi. Ani ve víře, ani v ničem jiném. Možná takový dobrý začátek je mít zdravou míru nedůvěřivosti a rozhodně si chtít všechny informace prověřovat. Nemysleme si, že všemu rozumíme. Já nejsem lékař, proto si lékařská tvrzení budu probírat s lékaři. Kdo není teolog, měl by si tvrzení o víře probírat s teology. Kdo nerozumí fungování umělé inteligence, měl by zkusit zjistit, zda nebyla zneužita při tvorbě nějakého obsahu na internetu. Kdo není politolog, neměl by přijímat automaticky tvrzení určitých politiků.
Jenže – není to příliš složité? Cožpak se dá žít ve světě, kde nemůžete skoro ničemu a nikomu věřit a všechno musíte prověřovat? Je to složité. Jednoduché věci obyčejně bývají falešné. Na druhou stranu existují určité pomůcky, které nám mohou naše uvažování usnadnit. Třeba určité principy, které jsou důležité pro víru. Mluvíme hodně o lásce. Pak by nám mělo být zřejmé, že lidé, kteří vyvolávají nenávist vůči celým skupinám lidí jsou falešní. Kdo hlásá rasismus, kdo je proti všem přistěhovalcům, kdo se vymezuje vůči všem Ukrajincům, kdo rozdmýchává antisemitismus či jiné animozity měl by být automaticky podezřelý. Podobně jako víme z běžného života, že sobectví není dobrá lidská vlastnost. Kdo se ohání sobectvím ve víře či v politice, také by měl být automaticky na blacklistu. Všichni ti, co se zaštiťují „našimi lidmi“ jsou veřejní hlasatelé sobectví. Jestliže nám maminky říkaly „rozděl se“, říkaly to správně. Kdo říká „nikomu nic nedáme“, říká to špatně.
Navzdory možným zjednodušením, přece potřebujeme nevzdat zápas o pravdu. Hledat skutečné Boží promluvení v našem životě i v životě společnosti. Jde o námahu, která za výsledek stojí. Amen